Jdi na obsah Jdi na menu
 


BAP

31. 10. 2006
Hlavním příznakem této skupiny chorob jsou poruchy nálady. Vyskytují se často a v případě deprese mohou ohrozit život sebevražedným jednáním. Mánie
Je to porucha projevující se rozjařenou, okolnostem nepřiměřenou náladou, provázenou hyperaktivitou a velikášskými postoji s nápadným, nevhodným společenským vystupováním. Je přítomen manický syndrom (zvýšená aktivita či motorický neklid, nadměrná hovornost, myšlenkový trysk, ztráta zábran vedoucí k nepřiměřenému, neodpovědnému, rizikovému chování - jako je nepřiměřené utrácení, flámování, podnikání atd., zvýšená sexuální aktivita, snížená potřeba spát a změna činností).
Hypomanie nemá tak výraznou podobu a intenzitu jako mánie, je jí však velice blízká. Výskyt pouze manických epizod je extrémně vzácný, většinou jde o bipolární poruchu (maniodepresivní psychózu). Nejčastěji se však vyskytuje periodická depresivní porucha.

Bipolární afektivní porucha
Bipolární porucha, dříve zvaná maniodepresivní psychóza, je onemocnění, kde se střídají depresivní epizody s manickými. Mohou končit remisí nebo mohou přejít do opačného pólu (deprese do mánie a naopak), avšak toto střídání je obvykle nepravidelné. Často se později, po depresivních epizodách, vyskytne jen několik manických fází během života - pacient tedy trpí mnoha depresivními epizodami s vysokým rizikem sebevraždy. Pokud dochází k opakování manických epizod, obvykle se zkracuje období remise a objevuje se rychlé střídání deprese a mánie. Porucha se však může projevit jen jednou epizodou mánie. Jde o závažné celoživotní onemocnění, kde hereditární (dědičná) zátěž je vysoká a postižení dětí afektivní poruchou možné.

Depresivní epizoda/fáze
U této diagnostické kategorie se vyskytuje různě hluboký depresivní syndrom charakterizovaný neodůvodněnou chorobnou smutnou náladou, ztrátou zájmů a potěšení z aktivit, které pacienta dříve bavily, ztrátou pocitu radosti, anhédonií (neschopností prožívat radost), neschopností jakékoli činnosti, poruchami sebehodnocení, sebeobviňováním, zpomaleným myšlením, sníženou schopností komunikace vedoucí až k sociální izolaci, celkovou nechutí k životu, pesimistickým pohledem do budoucna a myšlenkami na sebevraždu. Dále bývají přítomny poruchy spánku, sexuální aktivity a příjmu potravy a různé bolestivé syndromy provázené únavou.

V MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí) se objevil nový termín somatický syndrom, který je vyhrazen pro zvlášť těžké, klinicky významné příznaky deprese. Jde o zřetelnou ztrátu zájmů, nedostatek emočních reakcí a ranní probouzení (kolem 3-4. hodiny), nechutenství a nezájem o sexuální aktivity. Psychomotorické tempo je výrazně snížené nebo se vyskytuje agitovanost. Maximum obtíží bývá v ranních a dopoledních hodinách.

Mírná depresivní fáze - pacient většinou pracuje a sociálně se angažuje. U středně těžké depresivní fáze pacient obtížně zvládá pracovní, sociální a domácí aktivity. U těžké depresivní fáze je buď výrazný psychomotorický útlum, případně naopak agitovanost či značná stísněnost, ztráta sebeúcty, pocity viny, neschopnosti a neužitečnosti se sebevražednými tendencemi. Pacient není schopen (nebo jen velmi omezeně) pracovního, společenského a domácího zapojení. U těžké depresivní fáze s psychotickými příznaky - mimo výše popsané symptomy - se mohou objevovat bludy, halucinace a depresivní stupor (strnulost, nehybnost).

Pojem periodická (rekurentní) depresivní porucha označuje opakovaný výskyt depresivních epizod, kde fáze jsou též mírné, středně těžké a těžké s tělesnými nebo psychotickými příznaky či bez nich.